Genetika a výživa
Napadla vás někdy otázka, jak je možné, že ze skupiny jedinců se stejným energetickým příjmem a výdejem někdo drží svou hmotnost na stejné hodnotě, jiný přibírá na váze a další naopak hubne? Stejné množství kalorií, stejná fyzická aktivita, stejný denní režim a žádné metabolické poruchy či jiná onemocnění. V tuto chvíli hrají velkou roli právě genetické předpoklady (určité variace v různých genech). Nositelem genetické informace je molekula DNA
Co je optimální strava pro člověka? Taková, která nám aktuálně vyhovuje s ohledem na naše cíle a klimatické podmínky. Stravování je jako osobnost - velmi individuální záležitost stejně jako jedinečná kombinace genů. Každý jsme jiný, a máme jiné potřeby, proto je velkou chybou zavádět unifikující pravidla a doporučení pro všechny. Genetické predispozice nám určují, jakou cestou se vydáme a na čem zrovna my budeme prospívat nejlépe. Jedná se o směr individuální cesty, když odstoupíme od paušalizovaných doporučení.
Představme si optimální stravu pro Inuity a pro Japonce. Nejde jen o to, že žijí na jiné části světa s odlišnými klimatickými podmínkami a intenzitou slunečního záření, ale roli hraje i složení mikrobiomu (bakterie osidlující lidské tělo). V genetické výbavě Japonců je například schopnost výborně štěpit škroby a jejich mikrobiom bude tvořit energii kvašením rozpustné vlákniny, naopak u Inuité přednostně tráví maso a využívají efektivně tuk jako zdroj energie.
Na jedné straně máme člověka, který celý život kouří, konzumuje fastfood a nehýbe se. Může být relativně zdravý, nemá projevy zvýšeného tlaku, cholesterolu ani diabetu. Jeho stav nevykazuje zdravotní problém, nebo sklony k nádorovému onemocnění. Pak máme jedince, který se celý život stravuje zdravě (podle kritérií WHO), pravidelně se hýbe, nemá stres a přesto utrpí infarkt myokardu, nebo se u něj prokáže nádorové bujení. To jsou geny, které spustil třeba jen tím, že si zaběhl maraton a dostal tělo do neobvyklého akutního stresu.
Stejně tak vnímáme rozdíl účinku různých diet a typů stravování, kdy osobám s jedním genotypem například příliš mnoho soli nebo tuku ve stravě může zvyšovat cholesterol, a naopak osobě s jiným genotypem strava založená na tucích hladinu cholesterolu optimalizuje.
Nutrigenomika
Nutrigenomika je obor, který se zabývá úlohou jednotlivých složek výživy v projevech (expresi) genů. Jídlo, které konzumujeme ovlivňuje, jaké geny se aktivují. V praxi to znamená např., že vlivem vhodné stravy můžete ovlivnit charakter metabolismu těla.
Vztah výživy a životního stylu je evidentní ke vzniku nádorů a civilizačních onemocnění. Přitom se jedná o jednu z nejsložitějších odvětví pro výzkum. Pozitivně s nízkým výskytem nádorů koreluje vyšší konzumace zeleniny a ovoce. Negativní vliv mají zejména trans tuky a vysoký příjem nasycených mastných kyselin. Zdrojem transmastných kyselin jsou především přepálené oleje, smažené jídlo, cukrářské čokoládové polevy nebo pražené ořechy. Významný vliv na regulaci genů má příjem polynenasycených mastných kyselin, konkrétně omega3 a omega6.
Genetické varianty spjaté s poklesem hmotnosti
Alkoholdehydrogenáza je klíčový enzym, který napomáhá odbourávat ethanol. Kocovina je zapříčiněna nahromaděním acetaldehydu v organismu poté, co se ethanol katabolizuje (rozloží). Snášenlivost množství alkoholu se výrazně liší mezi Evropany a Asiaty. Asiaté mají o dost méně enzymu alkoholdehydázy, takže je u nich pravděpodobnější, že po konzumaci relativně malého množství alkoholu zažijí stav kocoviny.
Odpověď na otázku proč organismus Evropana má schopnost se lépe vypořádat s ethanolem, najdeme v historii. Ve starověku a středověku se připravovaly nezávadné nápoje procesem fermentace, primárně alkoholovým kvašením. V Asii se voda upravovala spíše převařováním.
Laktózová intolerance
Rozšíření genetické mutace ovlivňující snášenlivost kravského mléka je dalším příkladem vztahu genetiky a výživy. Trávení laktózy (mléčného cukru) umožňuje enzym laktáza. Laktáza je aktivní u všech jedinců v prvních letech života, kdy v pozdějším věku produkce tohoto enzymu klesá. Kolem 50% jedinců v evropské populaci má alespoň jednu mutovanou alelu, která jim udržuje aktivní enzym laktázu, a jsou tudíž schopni trávit laktózu i v dospělosti bez obtíží (bolesti břicha, průjem). Konzumace mléka je tedy až v 50% nevhodná. Sníženou nebo dokonce žádnou produkci laktázy může způsobit i dlouhodobé vyřazení mléčných výrobků z jídelníčku, např. při přechodu na veganskou stravu. Pokud se jedinec po nějaké době znovu rozhodně mléčné produkty zařadit, je nutné je dávkovat postupně (začít 1 lžičkou 2x denně) a vyčkat na reakci trávicího ústrojí.
Někteří jedinci i přes lehkou laktózovou intoleranci mohou ale bez problémů konzumovat tvrdé vyzrálé sýry, kysané mléčné výrobky či pít mléko kobylí, které obsahují laktózy minimum. Pozn.: Mléčné výrobky s označením "bez laktózy" nejsou skutečně 100% bez laktózy, pouze do nich byl externě přidán enzym laktáza, aby mléčný cukr rozštěpil ještě dříve, než ho člověk zkonzumuje.
Genetika určuje, proč specifický výživový směr na někoho funguje a na někoho vůbec. Pokud člověk nerespektuje své potřeby, a stravuje se proti své individualitě (např. v důsledku toho, že mu někdo doporučil pro sebe vhodné stravování), tak mu většinou jídla a potraviny nechutnají, nemá z nich dostatek energie, špatně je tráví, a v podstatě ho takové stravování oslabuje. A zatímco pro jednoho může být takové stravování lékem, pro jiného může být jedem.
Nekopírujme tedy bezmyšlenkovitě životní či stravovací styl někoho jiného. Hledejme vlastní optimální cestu za zdravějším fyzickým tělem i psychikou.
